Areál hotelu Líšenský Dvůr zaujme již zdálky svým nenuceným usazením do krajiny – skoro před očima vidíte, jak se zde před nějakými čtyřmi sty lety proháněl na koni místní šlechtic a ukázal: tady to bude. Takové štěstí dnešní stavebníci nemají…

To si však jen představujeme: skutečný příběh sídla je zatím neznámý, i když vše nasvědčuje tomu, že šlo o menší šlechtické sídlo, používané zřejmě jako kombinace hospodářského stavení a místa, kde panstvo také bydlilo a žilo. Napovídají tomu pokoje v druhém poschodí hotelu, které svými rozměry i výbavou (štuková obložení atd.) naznačují, že byly určeny pro zámožnější obyvatele. Víme, že později přešel hotel do vlastnictví ústavu šlechtičen v Brně, který byl mimo jiné ve své době vlastníkem i obce Sněžné (cca 1 km od hotelu) – zde je zřejmě důvod, proč ústav šlechtičen získal i Líšenský dvůr.

Více informací o dění máme pak z dvacátého století – bohužel však pro Líšenský dvůr nejsou příliš příznivé. Po zabavení šlechtického majetku přešla budova do rukou státu, který ji pak po 2. Světové válce svěřil – ze zpětného pohledu ne zcela pochopitelně – do rukou školy, a to konkrétně Veterinární a farmaceutické univerzity (v té době Vysoká škola veterinární). V té době měl areál kromě hlavní budovy též funkční hospodářské budovy – nad rybníkem, v prostoru terasy dnešní restaurace, byl kravín a v zadní, východní části traktu zřejmě vepřín. Vysoká škola veterinární ale nechala postupně tyto budovy zbourat, kravín zůstal bez náhrady a budova v zadní částk byla nahrazena pokoji ubytovny turistické kategorie.

Není nám známo, zda se v tomto zařízení prováděla výuka (škola má i další nemovitosti, tentokrát i s hospodářskými zvířaty); pamětníci udávají, že Líšenský dvůr sloužil spíše jako rekreační zařízení pro pedagogy, přátele i studenty vysoké školy. Bohužel tato doba nijak nepřispěla k rozvoji zařízení a když jsme je v roce 2008 kupovali, byla ve stavu „raná šedesátá léta“, jen zde natočit nějaký pěkný budovatelský film… Noví vlastníci se k budova chovali architektonicky dosti nešetrně – podlahy pokrylo nevkusné linoleum, první podlaží se pokrylo studeným a zcela nevhodným mramorem. Kuriózní je, že zatímco více než tři sta let stará hlavní budova přečkala tyto zásahy bez úhony (v rekonstrukci ji bylo nicméně nutno pečlivě odvlhčit), nově postavená turistická ubytovna byla po pár desítkách let v podstatě v dezolátním stavu a musela být stržena.

Z poválečných let se zachoval jeden velmi zajímavý fragment historie Líšenského Dvora: dle svědectví pamětníků z obce Líšná jezdili do Líšenského dvora skoro každé léto dva nerozluční přátelé a velikáni české kultury, herec Jan Werich a výtvarník a režisér Jiří Trnka. Oběma se areál zalíbil natolik, že velmi usilovali o to, aby jej získali do svého vlastnictví jako letní ateliér, bohužel jim to však nebylo dovoleno. Nás však nesmírně těší, že si Líšenský dvůr zamilovali právě tito dva pánové a věříme, že podobně, jak areál svou půvabnou usazeností v krajině okouzlil umělecké duchy, dostane i vás.

Po postupném „vybydlování“ dostal Líšenský dvůr záchranu až před několika lety: univerzita se rozhodla zbavit svých nepotřebných majetků a nabídla areál ve výběrovém řízení k prodeji. Naše nabídka v obálce byla z několika kandidátů nejvyšší a po zhruba ročních diskusích s architekty, stavaři a hledání vlastní představy byla zahájena generální rekonstrukce hotelu spolu s dostavbou restaurace, novostavbou východní hotelové budovy a zařízení pro wellness. Na Českomoravské vysočině tak vznikl v regionu Žďárských vrchů první hotel s čtyřhvězdičkovým standardem.